Snad každý milovník masa se někdy zasnil nad tím, že by uspořádal vlastní domácí zabijačku. Ale doba, kdy se v každém stavení o masopustu konala domácí zabijačka, je již dávno pryč. Od dob našich předků jsme se posunuly opravdu daleko. Ovšem, pravdou zůstává, že domácí zabíjačka, není nic složitého a už vůbec děsivého. Zabíječky se prováděly především v zimě, hlavně v nejtužších mrazech, aby se zabránilo brzkému kažení masa. Porážely se vepři a svině a říkala se i pranostika „Zabíjej vepře i svini, ať se klobásek najíme“.

Zabíjačka je na venkově jednou z nejvýznamnějších událostí v roce. Trochu ulehčuje od vaření a především zásobuje domácnost sádlem, masem, tlačenkou a jelity – prostě jídlem. Na zabíjačku se vždy těší všichni. Přípravy musí začít už den před zabíjačkou. Musí se vydrhnout prkénka, prkna a škopíky. Chystají se špejle a dávají se vyschnout. Dále je zapotřebí oloupat česnek, nachystá se koření, vaří se kroupy a nikdy nezapomínejte na spoustu zeleniny.

Příprava zabíjačky

I když si pozvete řezníka, který má svůj vercajk, pak ani tak nemůžete předpokládat, že si sebou vezme úplně vše. Proto, se s ním vždy dopředu domluvte, co máte nachystat. Čili, určitě obstarejte něco, na čem se bude prase po zabití pařit a zbavovat štětin. Na to slouží dřevěné necky, které můžete nahradit zednickými kozami, starým pevným stolem nebo dveřmi. Klasickým, ale velmi potřebným nástrojem, je trojnožka s rozporkou, na níž bude prasátko viset.

Obstarejte hodně kbelíků, velké lavory, mísy a nádoby na vaření. Pro vaření zabíjačkových pochoutek, si nachytejte kotel a hodně velké hrnce. Hodně používaný typ kotle se jmenuje brutar, ve kterém si uvaříte maso na ovar, jitrnice, tlačenky a ze zbytku, černou polévku. Nezapomeňte na dřevěný vál, na kterém řezník bourá maso, a vy budete míchat díla na zabíjačkové výrobky.